Junioři herně nepřesvědčili, přesto vezou všechny body!

Po měsíční pauze, kterou jsme využili k uzdravení zraněných hráčů, jsme se vydali do Ostravy na další juniorský turnaj.

Z.F.K. Petrovice     :     S.K.P.E.M.A. Opava         5:2

br.: Horák(Morcinek), Gabzdyl(Nivnický), Gabzdyl(Švantner), Horák(Gabzdyl), Horák(Morcinek)

Utkání s Opavou jsme začali rozvážně, no spíše se klukům nechtělo moc běhat, a tak byl vidět nezáživný florbal. Na menším hřišti docházelo spíše k osobním soubojům. Vedení jsme se ujali po skumáži před bránou, kdy se nejlépe zorientoval Petr Horák a doklepl míček do brány. Poté následovala velká nuda. Opava, která narozdíl od nás aspoň běhala, se snažila častěji střílet, ale většina střel nešla na bránu. A pokud ano, Pavel v bráně byl pozorný. V 9. minutě se nám podařilo využít přesilovou hru, kdy Ondra vystřelil a trefil přesně růžek brány. Střela to byla pěkná, škoda, že Ondrovi trošku sjela. Ale na to už se historie neptá, vedli jsme 2:0. A můžeme říct, že z ničeho. Hosté snížili o necelou minutu později, kdy jsme si nepohlídali obkroužení Galvase kolem brány. Takto laciné góly nemůžeme dostávat. Přestože jsme nepředvedli v podstatě nic, vyhráli jsme první třetinu poměrem 2:1.

Do druhé části jsme vstoupili přece jen o něco lépe a konečně jsme si vytvářeli brankové příležitosti. Zejména první formace byla schopna hráče Opavy přehrát. Nedařilo se ale přesně zakončit, i když brána byla několikrát úplně prázdná. Zejména Honza T. nám několikrát ukázal, že přestřelit o pět metrů se dá i z malého brankoviště. Opava pod tímto "tlakem" změnila způsob rozehrávky, kdy se snažila o dlouhé pasy, které, za normálních okolností, musí být lehkým soustem pro naše beky. Ne vždy tomu ale tak bylo a Pavel v bráně musel potvrdit svou vzrůstající formu. Druhá část přinesla naše herní zlepšení, bohužel bez brankového efektu.

O výsledku měla rozhodnout až poslední perioda. Nejprve Ondra G. zpoza půlky lehce nahodil míček na bránu. Náš útočník konečně stál na svém místě a zaclonil brankáři, takže tento "padající list" skončil v síti. Místo toho, abychom se uklidnili a kontrolovali hru, jsme začali víc chybovat a dostali Opavu do hry. V 8. minutě to bylo zase již jen o gól a nás čekaly čtyři perné minuty. Nejprve vytáhl výborný zákrok Pavel, z čehož těžil Ondra, který prošel celé hřiště a naservíroval Petrovi H. míček před prázdnou bránu. Pro Péťu již nebyl problém doklepnout. Půl minuty před koncem jsme se prosadili ještě jednou a zápas vyhráli.

Nutno podoktnout, že hra nebyla ideální. Chyběl pohyb, lepší čtení hry. Některým našim útočníkům se navíc nechce moc bránit a podle toho to taky vypadá. David M., který hrál měsíc po zranění kolene, si opět zvykal na zápasové tempo a podvědomě koleno šetřil. Postupně se ovšem rozehrál k výbornému výkonu, což předvedl ve druhém utkání. Pokud bych měl v tomto zápase někoho vyzdvihnout, je to výkon Ondry G., který v důležitých momentech buď branku vstřelil, nebo ji pro spoluhráče připravil.

Z.F.K. Petrovice     :     FBC Tigers Poruba          7:5

br.: Waliczek(Švantner), Morcinek(Švantner), Gabzdyl, Morcinek, Morcinek, vl. branka, Morcinek

Do zápasu s posledním týmem tabulky jsme vstupovali s tím, že rychle vytvoříme několika-brankový náskok a od druhé třetiny dáme příležistost všem hráčům. Šeredně jsme se mýlili. A to především díky naší lenosti. Utkání jsme začali jako mistři světa s tím, že se nemůže nic stát. Stalo se, a to velmi rychle. Ve druhé minutě Petr H. klasicky přestal bránit, hráč soupeře kolem něj proběhl a střelou na vzdálenější tyč překonal Vojtu. Domácí to nakoplo a na hřišti to rozhodně nevypadalo jako zápas mezi týmem s nejvyššími ambicemi a posledním celkem tabulky. První formace si sice dokázala vytvořit tlak, ale příliš mnoho času hrála za bránou a když už se do nějaké šance dostala, byla posekána bránicími hráči. Druhá útočná trojice, stejně jako v prvním zápase, na hřišti v podstatě nebyla. Stále nemohu pochopit, jak se mohlo tak čato stávat, že hráči Tigers chodili neustále do přečíslení 2 na 1, 3 na 1. Z toho jasně vyplývá, že bránění bylo katastrofální. Rozjetí domácí nám přidali další branku a prohrávali jsme 0:2. Poté se konečně probudila i druhá formace a Adam Waliczek snížil. To ale bylo od této útočné trojice vše. Za pár vteřin David M. vyrovnal a třetina hrůza skončila 2:2. 

Místo toho, abychom využili psychické výhody, jsme opět darovali soupeři branky. Nejprve nás podržel Vojta, kdy zneškodnil akci dvou útočníků, kteří na něj běželi sami. Kde byli naši hráči?? Asi jako vždy, na půlce. Toto varování jsme nebrali vážně a nechali hráče Tigers po velmi podobných situacích vyhrát třetinu 2:0. 

Do poslední periody jsme zkusili něco změnit, Vojtu nahradil v bráně Pavel. Musím ale říct, že Vojta předvedl slušný výkon a střídání bylo čistě taktickým prvkem. Ihned v úvodu si opět míček pro sebe vzal Ondra a jako správný kapitán snížil. Za chvíli bylo vyrovnáno, když David nechytatelně zavěsil. Opět jsme ze situace nevytěžili více, ba právě naopak. Nepochopitelně jsme nezaklekli rozehrávku, domácí vystřelili, Pavel vyrazil a nikým neatakovaný hráč v prostoru brankoviště, již měl práci lehkou.  Tato branka nás konečně nakopla a přitlačili jsme Tigers na jejich polovinu. Minutu a půl před koncem dovršil hattrick David a vyrovnal. Za chvíli přišlo vyloučení a my měli možnost přesilovky. Ty jsme až doposud nehráli ideálně. O tom, že jsme měli více štěstí něž rozumu není pochyb. Domácí si nešťastně srazili přihrávku do vlastní brány a vedení se překlopilo na naší stranu. Do prázdné, čtyři vteřiny před koncem, završil svůj střelecký účet David.

Zápas jsme sice vyhráli, ale po hrůzostrašném výkonu a s velkou porcí štěstí. Do příštích zápasů musíme vstoupit zcela jinak. Zejména se začít hýbat a nespoléhat na to, co vymyslí hráč s míčkem. Dalším důležitým bodem, na kterém musíme zapracovat, je bránění. A to všech hráčů. Bez ohledu na to, zda jsou to útočníci, či obránci. 

sestava: Kulla, Rakus, - Gabzdyl, Nivnický, Owczarzy, Švantner - Tomalík, Morcinek, Horák, Štemon, Waliczek, Palovský, - Konečný, Ocelák, Cunda,