Hodnocení florbalové sezóny A-mužstva v ročníku 2010-2011

Při hodnocení vyjdeme z toho že do tohoto ročníku zasáhlo v barvách A týmu 25 hráčů z čehož byli 3 brankáři a 22 hráčů do pole. Základní kostru týmu v celém ročníku tvořilo 6 hráčů kteří absolvovali alespoň 21 zápasů. Dala by se sestavit zahajovací pětice s brankářem, kdy k železným mužům patřili dlouhodobě nemocný pozdější vítěz kanadského bodování nastupující bez tréninkové zátěže M.Cihelka, Ondra Firda – který v ročníku absolvoval rekordních 55 utkání v týmech (A,B,C) a letos se výrazněji prosadil v A-týmu, Marcel Lázók – univerzální kapitán v ZFK Petrovice pro týmy A,B,C, který zaostal celkově pouze o jedno utkání, Michal Olšák – v podstatě jediný čistokrevný obránce A týmu, Lukáš Waleczek – fantom brankoviště, který nastupoval s odhodláním neprohrát zápas a vědomím toho, že je to často v brankovišti jen na něm. No a ještě jeden z hráčů a to benjamínek týmu Roman Ochodek, který putoval sestavou dle toho zda se v ní vytvořilo nějaké místo a předváděl střídavě lepší a horší výkony, ale co bychom chtěli od ročníku 1974. K této základní šestici se přiblížili v počtu odehraných zápasů ještě Vía Růžička s 20 a Dan Olšák s 18 zápasy, dalších 15 hráčů se kolem těchto pouze nějakým způsobem protáčelo. Na tým dolehla dlouhodobá zranění a to hned v prvním zápase Martin Vlček a v průběhu sezóny to byl i Lukáš Gorgol. V důsledku toho byl tým často doplňován o juniory nebo vybrané hráče B a C týmu, z nichž ale řada předvedla často výborné výkony. Ročník se hrál na základě nového systému a to 11 zápasů doma a 11 venku v systému sobota neděle. My jsme byli výrazně úspěšnější v domácím prostředí, kdy jsme vyhráli 8 z 11 zápasů a jediné prohry byli Hattrick, Retro a Přerov, ostatní si na nás doma nepřišli i když někdy to byl boj. Výjezdy byly výrazně horší z 11 zápasů 2 vítězství, 2 prohry v prodloužení a 7 proher a to občas celkem hrozivých. Základní údernou silou v ročníku bylo trio Schulhauser-Firda-Cihelka, které vstřelilo celkem 93 branek ze 164 celého týmu, kdy Marek sám jich vstřelil téměř polovinu a to 49. V počtu vstřelených branek to dopadlo pro nás velmi dobře, kdy jsme byli čtvrtý nejlépe střílející tým, bohužel je tady i druhá strana a to počet obdržených branek a tady pouze čtyři týmy dopadli v soutěži hůře a 159 obdržených branek je celkem dost. Teď se přesuneme k hodnocení jednotlivých utkání v sezóně, které bych rozdělil do několika skupin: První skupinou by byly výhry okořeněné ofenzivní silou, hrané až s prvky exhibice a sem by patřili dvě domácí galapředstavení proti Prostějovu a Slavii s výsledky 17:4, kdy řádila dvojice Cihelka (7+3)-Firda (4+4) a 14:6 s úřadující trojkou Schulhauser (4+1)-Firda (1+5)-Cihelka (5+0) Druhou skupinu by tvořily: zasloužené domácí výhry s dobrou předvedenou hrou a vybojovanými body a dvě výhry z hřiště soupeře s následujícím chronologickým řazením: Doma Židenice 6:3, MVIL 5:3, venku Suchá 10:7, doma Rožnov 10:6, Kopřivnice 8:5, Třinec 7:5, venku Rožnov 12:9. Třetí skupinou tvoří dva zápasy na hřištích soupeře, které jsme prohráli v prodloužení a získali tak z každého po bodu. Byl to první zápas v ročníku v Třinci 5:6p, kdy jsme srovnali v základní době se štěstím a druhým byl venkovní zápas s Hattrickem, který byl při dvoudenním brněnském výjezdu hraný v hodně improvizované sestavě s konečným výsledkem 7:8p. Tady se nám podařilo srovnat 17 sekund před koncem základní části a vzít tak suverénovi soutěže jeden bod. Do čtvrté skupiny zařadíme prohrané zápasy, které jsme ale odehráli v dobrém duchu a zanechali výborný herní dojem i když ne vítězný: Doma Retro 6:7, doma vcelku vyrovnaný zápas s Hattrickem, kterému neodpovídalo skóre 2:7, venku Přerov kdy jsme se pustili do přestřelky s pro nás oblíbeným soupeřem, bohužel nám došel prach ve třetí třetině a celkové skóre tak bylo 9:13, venku Slavia 5:7 – byl to vyrovnaný zápas, ve kterém jsme se ale nebyli schopni výrazněji prosadit. Do této skupiny bych zařadil i jeden zápas s hrozivějším výsledkem a to byl brněnský výjezd s celou řadou juniorských zástupců a prohra s týmem Retro v poměru 3:10. Tady ale náš improvizovaně sestavený tým předvedl vcelku snaživý a sympatický výkon, který ale hodně drtil výborně hrající soupeř. Dále by sem patřila domácí prohra s Přerovem 4:7 a taky sympatický výkon družstva v posledním utkání hraném v Kopřivnici s výsledkem 4:9, kde se zapojila celá řada hráčů z juniorky a C týmu. Zvláštní kapitolou by bylo jedno vyhrané domácí utkání, ve které jsme vyloženě utrpěli výhru a získali 3 důležité body se Suchou. Nastoupili jsme v nejsilnějším možném složení po exhibici proti Slavii, ale vytvářeli jsme řadu chyb a nemohli se gólově prosadit, promrhali jsme celou řadu přesilovek bez gólového vyjádření a záchranu tak přinesly dvě branky Pavla Svoreně a dva pětibodové příspěvky úderné i když trápící se dvojice Schulhauser-Cihelka. A konečně šestou skupinou by byli zápasy, které končily výsledkovým fiaskem, když jsme obvykle nezvládli výrazně jednu třetinu nebo celý zápas. To byla záležitost kolapsu ve třetí třetině v dobře rozehraném zápase v Prostějově a prohra 5:8 a černý únorový víkend a prohry s MVILem 10:12 - tady zahráli jen dva hráči Schulhauser-Cihelka, kteří dohromady získali 13 bodů, což ale nestačilo protože ostatní členové týmu kupili v podstatě jen chyby. Posledním zástupcem je ostudná prohra s Židenicemi 8:12 s osudnou a katastrofální osmiminutovkou ve druhé třetině, ve které jsme obdrželi rozhodujících 6 branek, tady si i brankáři vybrali svůj horší den. Tým vstřelil za sezónu celkem obdivuhodných 17 hatriků: kdy se to podařilo sedmi hráčům, nejvíce se takto zaskvěla dvojice Schulhauser-Cihelka 5x, 2x byli takto úspěšní Olšák-Firda, a Mareš, Ochodek, Růžička 1x. Při hodnocení jedinců vyjdeme ze dvou základních útočných trojek, které měly fungovat celou sezónu D. Olšák – J. Mareš – V. Růžička , Schulhauser-Firda –Cihelka. Nejužitečnějším hráčem pro tým byl bezesporu Marek Cihelka v této sezóně, kdy absolvoval všechny zápasy a pouze ve dvou nebodoval a vždy držel prapor ofenzivy vysoko. Výbornou sezónu odehrál Ondřej Firda, který se výrazně prosadil bodově a prospívala mu spolupráce zejména s dvojicí Cihelka- Schulhauser, menším negativem na jeho výkonu byla občas horší obranná činnost v některých zápasech. Výraznou osobností týmu byl v sezóně Martin Schulhauser, který hodně přispíval k ofenzivní činnosti, škoda jen že to bylo pouze ve 12 utkáních v sezóně, protože jeho průměrný příděl skoro 3,5 bodu na zápas, by se v těch dalších deseti zápasech hodil. Dále máme zástupce první útočné formace D. Olšák – J. Mareš – V. Růžička. Hodně se na toto útočné trio spoléhalo po loňské sezóně, kdy tým výrazně bodově táhli. Bohužel v důsledku pracovního vytížení J. Mareše odehrála řada společně jen 10 zápasů a i tady byla znát menší sehranost. Ve zbylých zápasech byla dvojice D. Olšák – V. Růžička doplňována různými hráči, kteří byli k dispozici a přes veškerou snahu to bylo letos slabší. Dan Olšák produkoval svou klasickou důraznou hru, ale výrazněji bodově se prosadil letos jen v 7 utkáních a ve zbylých to nebylo ono, uškodila mu nesehranost s jinými mladšími hráči. Ještě větší trápení prožil v současné sezóně v polovině absolvovaných zápasů V. Růžička, od kterého se v první řadě očekávala útočná smrš, 32 kanadských bodů není málo, ale asi jsme čekali ještě něco navíc a hra v přesilovkových formacích nebyla často ideální. V případě J. Mareše se projevilo pracovní nasazení v Praze, které se promítlo pouze do do již zmiňovaných 10 absolvovaných utkání a ke všemu se v nich projevilo tréninkové manko, takže pouze v polovině utkání měl Leoš jeho obvyklý očekávaný přínos pro tým. Dále tady máme obrannou dvojici M. Olšák – M. Lázók, kteří odehráli spolu celou sezónu podávali vcelku vyrovnané výkony ve všech zápasech. U Michala jsme na to zvyklí a Marcel se na tomto postu stále zlepšuje, jen dvojice by měla vylepšit výhozy z obranného pásma a nedostávat se pod tlak zbytečnými úniky do obranných rohů i v jednoduchosti je prý síla (vím že to píšu zrovna já). Výborné zápasy v obraně odehrál v případech nouze hráč B-týmu Roman Franek, nikdy nezklamal a to hrál i s nasazením svého zdraví, slušel by mu dlouhodobý post defenzivního obránce v A-týmu . Dvojice – P. Svoreň, J. Klement – odehrála přibližně polovinu zápasů a více díky školnímu nebo jinému vytížení nestihli. Výraznější vliv měl Pavel, který především zvedl prapor v problémovém domácím zápase se Suchou a jinak putoval sestavou dle nutnosti bek x centr. V případě Jirky by to chtělo projevit větší zájem a zápal hrát a pomoci družstvu, jinak jako bek výborný. Zbývá dvojice K. Šamonil – L. Gorgol jejichž příspěvek nebyl tak výrazný letos pro tým, jak jsme byli zvyklí z důvodu zranění nebo pracovního vytížení a tréninkového manka. Kdy především Karlos ustoupil ze své pověsti snajpera výrazně. Poslední skupinka zasáhla do hry jen na pár zápasů, kdy vypomáhali v období nouze, podali dobré výkony a prosadili se všichni i střelecky: Rychlý L., Krumplovič J., Vlček R., Tomala D., Pryszcz P., asi nejlepší dojem udělal Krumplovič J a díky florbalu za A-tým mediálně slavný Rychlý L. Na závěr bychom zhodnotili brankářskou pozici do které zasáhli 3 brankáři. Absolutním vládcem byl Lukáš Waleczek, který zasáhl do 21 utkání a často byl jistotou pouze s dvěmi nepovedenými zápasy, což byly shodně 12-ti brankové prohry MVIL a Židenice. V nepovedených zápasech se dvakrát do branky dostal Lukáš Burek a získával tak cenné zkušenosti, ale k obratu v žádném zápase tým nedovedl. Třetím na tomto postu byl Pavel Šuška, který se letos tolik nedostal do hry díky pracovnímu zapojení a podílel se na bodech při domácím utkání proti Rožnovu. No a pak k hodnocení zbývám já a to by bylo na dlouho, takže myslím že stačí stejně by to nikdo dále nečetl, nebo pište někdo jiný. (ale bacha!!!)